Fosgen

Fosgen, nazývaný též dichlorid karbonylu, chlorid karbonylu, karbonyldichlorid, karbonylchlorid, oxychlorid uhličitý, chlorid kyseliny chlormethanové nebo dichlorid kyseliny uhličité je prudce jedovatý, dusivý bezbarvý plyn, mnohem nebezpečnější než chlor. Když je velmi silně zředěn, zapáchá jako shnilé brambory.




http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/5/50/Phosgene-dimensions-2D.svg/512px-Phosgene-dimensions-2D.svg.png

http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/d/df/Phosgene-3D-vdW.png/697px-Phosgene-3D-vdW.png

Příprava 

Vzniká slučováním oxidu uhelnatého s chlorem za teploty od 130 °C do 150 °C za přítomnosti katalyzátoru, kterým je v této reakci aktivní uhlí nebo houbovitá platina.

CO + Cl₂ → COCl₂

případně pomaleji působením světla, zejména ultrafialového, na uvedenou směs plynů.
Může vznikat také fotochemickým rozkladem chlorovaných uhlovodíků, např. dichlormethanu nebo tetrachlormethanu. Vzniká i při tepelném rozkladu těchto látek.

Použití

Vysoká reaktivita fosgenu, který snadno uvolňuje aktivní chlor, se využívá v organické syntéze k přípravě chlorovaných derivátů, případně k vnášení karbonylové skupiny –CO– do organických sloučenin.
Za první světové války byl použit jako bojový plyn.

Jedovatost

Hlavním cílovým orgánem jsou plíce. Fosgen dráždí kůži a zejména oči. Není známo, že by docházelo k systémové absorpci, při kontaktu s tkání probíhá ihned hydrolýza.
Proces hydrolýzy je hlavní příčinou jedovatého účinku na lidský organizmus; ve styku s vlhkostí sliznic se  rozkládá

Historická poznámka

Fosgen poprvé připravil v roce 1812 anglický chemik John Davy. V roce 1917 v průběhu první světové války použila německá armáda v bitvě u pevnosti Verdun granáty plněné kapalným fosgenem. Přestože v období před druhou světovou válkou všechny mocnosti vyrobily značné zásoby dělostřelecké munice a leteckých bomb plněných fosgenem, nebyl v průběhu války fosgen již bojově použit. Dnes je považován jako bojový prostředek za zastaralý a byl nahrazen modernějšími bojovými látkami. Vzhledem k jeho snadné dostupnosti (je vyráběn jako surovina pro chemický průmysl) není však vyloučeno jeho zneužití.

Kyselina salicylová

• vzorec C₆H₄(OH)COOH
• z latinského názvu pro vrbu (salix) z jejíž kůry lze kyselinu získat
• bezbarvá krystalická organická kyselina se široce využívá v organické syntéze a účinkuje jako rostlinný hormon
• vzniká při metabolismu salicinu
• tato sloučenina chemicky příbuzná (ale nikoli totožná) s aktivní složkou aspirinu
• nejznámější je její použití pro léčbu akné
• zdraví škodlivý při požití
• v řádově vyšší koncentraci vykazuje keratolytický efekt tj. způsobuje odloučení vrstvy zralé kůže, které se nechce slézt (léčba lupénky)

Výroba